zloba vládne

včera přišlo, to co se asi mělo stát. Nevydržely mi nervy, povolily a moje pocity a myšlenky šly ven. A odnesl to přítel. I teď, když si na to vzpomenu se ve mně třese každý nerv a mám chuť křičet. Po včerejšku jsem naštvaná dvakrát tolik a nemůžu se s ním ani pořádně pohádat. Mám chuť s ním

zatřást, aby se probral.
Od té doby, co začal obchodovat na aukru se strašně změnil. pracuje ve stavební firmě, i tak ho vídám jednou za týden v neděli, kdy má odpoledne volné. To mi nevadí. Na každou neděli se těším.
Ovšem posledních pár týdnů mi to všechno začalo lézt na nervy a začalo mi připadat, že má jinou prioritu než mě. A to práci a nebo aukro, jen aby mu to neslo peníze.
Když jsme spolu po večerech mluvili na skypu, tak to bylo každou chvíli jen samý počkej, počkej, počkej. Když sme se bavili o názorech na život začal mi tvrdit,že peníze jsou všechno a celý život se chce honit za pěnezma jen, aby se on sám měl dobře.
Po nedělích, když jsme byli spolu, když jsme nechodili na procházky a jen tak se mazlili, tak potom dělal, že se mu chce spát.
V hlavě mi začalo vrtat, že mě má jen pro zábavu....
Všechno ve mě vyvřelo jako pára v neděli. V pondělí chtěl odjet do Bratislavy odeslat všechno, co si od něj kupující objednali.
jenže neděle měla být den, dky jsme se měli vidět. Nechci být sobecká, ale neděle měla být moje. Napadlo ho, že za ním můžu přijet na jeho ubytovnu. Zezačátku mi to přišlo jako výborný nápad... jenže jsem se spletla. Sice se mi věnoval, jenže každou chvíli odbíhal se dívat na notebook jestli někdo nekoupil jeho zboží. Dva se chytli.
Takže nestačilo, že sem musela čekat, než se povídá co se děje nového na aukru,a el já musela ještě čekat než si zabalí balíčky.
Mě to přišlo jako čekání 2 hodiny... on mi tedy trvdil míň.
Jenže moje nervy to nevydržely. Byly sem namíchnutá už v neděli, ale tomu se jen smál. Když sem se do něj pustila.
Říkala jsem mu jen to, co cítím: že mi přijde, že poslední dobou jen čekám, kdy si na mě milostivě udělá čas, že nač mi to bude, když bude celý dny vydělávat, když stejně ty jeho vydělaný pěníze budou jen jeho a já nebudu mít ani ty jeho peníze a ani jeho, že jak mám poznat, že o mě ještě stojí, dyž mi to přijde, že mě posouvá na vedlejší kolej,když mu řeknu, co si myslím, tak mi začne tvrdit, že si na něj dělám majetnický nároky.
nakonec to dopadlo tak, že místo aby mě povzbudil, začal mi nadávat, že ho nepodporuju, že sem egoistická, arogatntní a hloupá.
Takže zas podle něj za všechno můžu já... je mi z něho na nic. To jsou všichni takový, že myslí jen na sebe?
Jen sem doteď nepochopila, co sem vlastně udělala špatně a co ho mohlo tak šíleně urazit.
Navíc mi napsal, že se mu nemám ozývat, že mě nechce nejmíň týden vidět.
Naštval mě tak, že sem mu ještě včera sbalila všechny věci, co u mě má...
uvidíme, co bude dál, ale já mu určitě první psát nebudu