novomanželský omyl

Včera jsem přišla za přítelem s nápadem, že bychom se mohli jet podívat do Olympie a taky do Aska. Chtěla jsem si udělat přehled, na kolik mi vyjde nová kuchyně, obývací pokoj, dětstký pokoj a podobně. A taky jsem si chtěla koupit utěrky. A tak jsme si dali sraz v Brně na nádraží a vyrazili jsme

do víru nakupovací mánie.
A že to stálo za to, to němusím zdůrazňovat.
Problémy začaly hned, když jsem vyjela od nás z města do Brna vlakem... v půli cesty jsem zjistila, že jsem doma nechala peněženku se všemi penězi a že mi chybí i šalinkarta.
Naštěstí mi jízda načerno vlakem prošla.
Na zpáteční lístek mi přítel věnoval peníze, s tím, že si je mám nechat a nechce je vracet. Že mu to vrátím jinak.
A tak jsme se tedy rozjeli do Aska.
Nestačila jsem koukat, tak moc se mi tam některý nábytek líbil. Byl opravdu moc pěkný.
Nejvíc jsme obdivovali sedačky do obývacích pokojů.
Naši pozornost upoutala velká, rohová, bílá sedačka.
Příteli se moc líbila, ale já jsem protestovala, že bílou bych do obýváku nikdy nechtěla.
tu se k nám přitočila jedna paní a povídá nám: "Nebojte se bílé barvy. Já mám bílou sedačku v obývacím pokoji už 15 let a ikdyž se nám na ni vylilo víno či kola a nebo káva, tak je stále čistá. Dá se to vyčistit. Vím,jako novomanželé asi nemáte moc zkušeností, ale mne můžete věřit."
všechno jsme té dobré paní odkývali a pak jsme dostali výbuch smíchu.
Nezvládli jsme to.
Včera byl pěkný den.

A dnes ráno jsem málem dostal infarkt.
V pátek jsem byla na pohovoru v České pojišťovně. Dnes mi volali. Od 2.sprna nastupuji.
Mám radost, ale zároveň i trochu strach.