kontinent: Afrika

Afrika neboli Černý kontinent. Hodně prastarý kontinent a také v mnoha směrech oproti Evropě zaostalý. A právě tu se koná Mistrovství světa ve fotbale 2010. My Češi jsme se sem ani neprobojovali. Zato naši východní sousedé a častokrát s námi spojovaní Slováci se do jihoafrické republiky podívají.

ovšem je to místo, kde by se dala trávit dovolená???
Samotný článek není zaměřen jen na MS, ale život všeobecně. Donutila mne nad tím přemýšlet kniha, kteerou teď čtu: Bílá Masajka. Možná jste i viděli film,bylo to zfilmováno.
Pro připomenutí:
Corinne Hofmannová, úspěšná švýcarská podnikatelka, se rozhodne strávit se svým snoubencem dovolenou v Keni. Hned po přistání na letišti v Mombase je touto zemí zcela očarovaná. Při přejezdu řeky na féře náhodou zahlédne urostlého masajského válečníka Lketingu a fascinuje ji jeho krása i chování. Je to láska na první pohled.Zpátky do Švýcarska odjíždí s neochvějným přesvědčením, že se do Afriky a k svému milému Masajovi brzy vrátí. V krátké době rozprodá veškerý majetek, opouští dosavadní způsob života v civilizované společnosti a zaslepeně se vrhá do neznáma. V keňské buši hluboko ve vnitrozemí vede po boku svého negramotného masajského válečníka život plný strastí - bez vody a toalet a nedostatku potravin -, ale přesto se zpočátku cítí šťastná. Navzdory boji s byrokracií oslaví s Lketingou v jeho domorodé vesničce z chatrčí i svou svatbu. Stane se z ní bílá Masajka, která se musí podřídit rituálům kmene. Její radost je završena, když se jí narodí dcerka Napirai. Avšak každodenní živoření v neuvěřitelně primitivních podmínkách s sebou přináší neustálé problémy: smrtelně nebezpečné nemoci a infekce, hladovění, materiální strádání i nepřekonatelné kulturní rozdíly a předsudky.Nakonec se sen mění na boj o přežití.
Zdroj: http://www.knihovnicka.net/kniha/6718-bila-masajka-hofmannova-corinne/obsah-dila/

A právě při četbě tohoto díla a při vyslechnutí informací, že řečtí fotbalisté byli okradnuti v hotelu, mne napadla otázka: Vážíme si toho, co máme? Toho, že máme dostatek jídla, můžeme být oblečeni do normálního oblečení.
Nedokážu si představit, že bych musela chodit bosá saharou či pouští, přede mnou by se každou chvíli objevil buvol a já se bála o svůj holý život.
Také by se mi nelíbilo, kdyby můj manžel měl ještě další 4 ženy a zároveň manželky. V Africe je to běžné. Já osobně bych si připadala podvedená.
Již od mého školního věku, sotva jsem se naučila číst mne africká kultura a Afrika vůbec dost přitahovali, ale jen coby studijní materiál.
A proto jsem neváhala již na základní škole jsem se zapojila do projektu Adopce nadálku. Jednalo se o to , že každý rok se žáci naší základní školy složili určitými finančními částkami abychom mohli pomoci aspoň dvěma dětem. Desetiletý Santhosh a devítiletá Rosemary měli určitě radost. dostali možnost se něčemu naučit.
Smyslem tohoto článku má být zamyšlení nad sebou samými.... když si budememe myslet, že jsme na to špatně, jsou lidi, kteří jsou na tom ještě hůře.
jste typ člověka, který rád pomůže a nebo se raděj obracíte zády? Pozastavuje mne jednání lidí, kteří jsou takoví, že tvrdí, že jim taky nikdo nepomáhá či nepomáhal a proto si musí pomoci sami....
jak se na to díváte vy?
jaký je váš názor na Afriku, na adopci na dálku či na pomoc ostatním lidem, kteří trpí?