apokalyptická jistota

Byl jsem onehdá na poště. Dostávám tam jedenkrát měsíčně drobný peníz. Je prý jakýmsi zákonným ekvivalentem mých úspor po více než čtyřiceti letech práce. Stačí to na úhradu bytu - v němž bydlím přes čtvrť století – a služeb, jež bydlení provázejí. .....

To, co zbude, je na chleba a brambory, o nedělích pak ještě na krajáč mléka a trochu sekaného masa a tuku na gulášovou nebo zelnou polévku, jimiž si, jsa velice znalý šetrného vaření, přilepšuji celý týden. Pán Bůh zaplať, někteří nemají po celoživotní lopotě ani tolik
Kde jsme to začali. Ano, byl jsem na poště pro peníze. Tentokrát jsem čekal skoro dvacet minut. Pošta zavedla jakýsi automatický pořadníkový systém ke zkrácení poštovní administrativy. Dopadlo to přesně opačně. Ale měl jsem z toho užitek. Obvykle chvátám a nedívám se kolem sebe. Tentokráte jsem se, přinucen poštou, choval opačně.
První a snad jediné, co mne tentokráte zaujalo, byli cigáni. Bylo jich tu o dost více než ostatních. Všichni čekali na peníze . U přepážky pak shrabovali sumy, o nichž by každý řadový důchodce mohl snít. Samozřejmě, že tu byly celé rodiny. Drobotina, neboť každá cigánská rodina je obklopena několika caparty, si krátila čas hlučením a pobíháním. Z kočárku vřískaly ty nejmenší.
Jedním jsem si naprosto jist, skoro nikdo z těch cigánů si své peníze neušetřil ani nevydělal. Oni ty peníze dostávají jenom tak – podle jakýchsi stupidních sociálních zákonů.
Slušní lidé, kteří celý život pracují a platí sociální a jiné daně, aby na stará kolena měli nějakou tu tisícovku důchodu, by si mohli standardně žít, kdyby je neokrádal stát, aby mimo jiné mohl pečovat o spodinu, která se sama o sebe postarat nedokáže.
Zvěst o hloupém sociálním systému v této zemi se šíří po českém východním a jihovýchodním okolí. Polodivocí ničiví lidé, kteří na středním a východním Slovensku žili ve slumech uprostřed svých výkalů a v té nejhnusnější špíně, se valí sem a nastavují obě dlaně. Tento stát, jehož mocenská reprezentace není zcela legální a sama umí obratně ukrást ze společného, to trpí a sype jim jako Mikuláš z punčochy. Starousedlíci se se zaťatými pěstmi dívají jak cigáni berou z cizího a jako povlovně přeplňují jejich historická města a obce a ničí je. Stávají se, přestože se nijak nepodílejí na kolektivním díle a ani slušně česky se nenaučili a nenaučí, rovnoprávnými občany s bezednými nároky na stát a jeho pokladnici, k níž nepřispěli ani drobnou mincí.
Z cigánské populace, která se sem hrne a děsivě množí, máme apokalyptickou jistotu. Bude žít ve stálém pocitu, že o ni musí být pečováno a že tak není činěno dostatečně. Přestože nikdy nebude ochotná ani schopná pracovat, bude chtít ve stále větší míře parazitovat na hodnotách, které vytvoří jiní. Když se jim stát nepodrobí budou ho ničit tak, jako dnes lidé stejné kategorie ničí jednu z hlavních zemí evropské civilizace, Francii.